Nejen pro labužníky je zvěřina vyhledávaným zpestřením
Maso divoké zvěře se od masa domácích zvířat výrazně liší. Má jinou barvu, chuť i aroma. Právě tyto charakteristiky z něj ale činí vyhledávané zpestření jídelníčku. Dopřát si čas od času zvěřinu je pro mnohé doslova gurmánským svátkem. Ne všem se maso zvěřiny pro svou výraznou chuť zamlouvá, kdo však kouzlu jeho chuti jednou propadl, nedá na něj dopustit.
Neobvyklá chuť divoké přírody
Zvěřinu charakterizuje tmavě červená barva masa a obsahuje daleko méně tuku než běžně dostupné druhy masa. To je dáno především tím, že zvířata ve volné přírodě mají mnohem více pohybu. Zvěřina má v českém jídelníčku své čestné místo, její příprava a zpracování však vyžaduje specifické zacházení a ne každý kuchař ji proto umí připravit stejně chutně.
Zvěřina potřebuje svůj čas a péči
Aby nebylo maso tuhé, nechává se vždy nějaký čas odležet. U menší zvěřiny stačí několik dní, u vysoké jsou to často i více než dva týdny. Maso se pak dále upravuje, aby ztratilo pach divočiny a stalo se křehčí. Osvědčenou metodou je takzvané moření, kdy se maso naloží do lázně z kořenové zeleniny, cibule a octa.
Hony jsou svátkem myslivosti
Myslivecké hony mají v Česku obdobně jako myslivost sama hlubokou tradici. V podzimních a zimních měsících se skupiny myslivců scházejí při společných lovech zajíců, bažantů, ale i vysoké zvěře. Rozestoupeni obvykle v dlouhých řadách proti sobě postupují vymezeným prostorem a nadhánějí zvěř. Myslivecký hon je pro účastníky sváteční společenskou událostí.
Podzim je čas zvěřinových hodů
Od října do prosince, ale často i po Novém roce, máte šanci ve vybraných restauracích ochutnat zvěřinu v různých úpravách. Mezi všeobecně oblíbené speciality patří
kančí kýta s šípkovou omáčkou a perníkovým knedlíkem,
srnčí hřbet na smetaně či na víně, jelení nebo dančí ragů a kančí guláš. Famózní kančí kýtu se šípkovou omáčkou si můžete dát v Tisé v
restauraci hotelu Ostrov.