I když má většina z nás Vánoce spojené s přemírou jídla, nesmíme zapomínat, že jim předchází doba postní. Lze tak trochu podezírat církev, že tento její příkaz, jíst střídmě v předvánočním období, byl ryze praktický a pro věřící snadno splnitelný, protože se v tomto čase již stejně jedlo pouze ze zásob. Proto u nás v době postní pravidelně přicházelo na stůl zelí v různých úpravách, ať už pečené či dušené, nebo jako hustá polévka, jedly se různé obilné kaše, pohankové i jáhlové nebo se trochu omastily vařené luštěniny. Samozřejmě nechyběly brambory ve všech podobách. Trochu překvapivým dávným postním jídlem ale byli šneci, které bychom spíše čekali na talířích bohatých francouzských labužníků.
Šneci se v českých a moravských chalupách i měšťanských domech vařili v hovězí polévce, různě zapékali, smažili a dělali se z nich také různé nádivky. Nejběžnější úprava jsou šneci podávaní v ulitě zapečení s česnekovým máslem s přidáním různých bylinek. Ryze českou specialitou je však úprava „po pražsku“.
Pokud se vám ale nechce vařit, vyrazte na šneky do restaurace. Například v Praze na Starém městě vám v restauraci
U Supa nabídnou
tucet šneků na český způsob zapečených v křenovo-bylinkovém másle, a v restauraci
Ungelt ochutnáte
klasickou úpravu po burgundsku. V nabídce beskydském hotelu
Lanterna se zase objevili
šneci pomalu tažení v bujonu s hráškovými kapkami, zázvorovou mrkví a jablky.