V Čechách se s oblibou žertuje, že všechny houby jsou jedlé, některé však jen jednou. Houbaření, tedy sbírání hub, je ve skutečnosti v Česku jakýmsi národním sportem. Rozlišování jedlých hub od nejedlých, nebo dokonce jedovatých hub je uměním svého druhu, které se dodnes často předává z generace na generaci.

Především v letních měsících vyrážejí na výlety za houbami do lesa celé rodiny. Sbírání hub je příjemným koníčkem, u něhož při procházce v lese můžete načerpat energii a zapomenout na každodenní starosti. Je to ovšem také klid a ticho lesa, které nás lákají vyrazit do přírody. Zaslouženou odměnou nám pak může být úlovek v podobě oblíbených druhů hub. 

Sbírání hub má u nás velmi dlouhou tradici. Dříve houby nahrazovaly v chudších rodinách drahé maso a dnes jde o velmi vítané zpestření jídelníčku. Podobně populární je sbírání hub u našich východních sousedů, v mnoha evropských zemích ale českou vášeň pro houbaření považují za jakousi raritu. 

Jakmile jednou ochutnáte babku, podhřiba nebo bedlu, co vyrostla v lese, už nikdy vás nenadchne žampion vypěstovaný na farmě, který je proti lesní houbě prakticky bez chuti a vůně. V lese nasbírané houby mají výraznou chuť, často se proto do jídel používají spíše jako koření. Houby velmi chutně doplňují dušené maso, mohou se smažit, grilovat, restovat na kmínu, umíchat s vejci, mohou být součástí receptů s těstovinami, hodí se zvláště do smetanových omáček. 

Kloboučky bedel nebo masáků jsou velmi chutné, když se usmaží v trojobalu. Výborně se také hodí k dochucení polévek. Milovníci hub si mohou dopřát takové dobroty, jako jsou gratinované houby, pečený houbový pudink, nadívané kloboučky či hovězí roštěnou na liškách. Na vynikající hovězí pečeni s hříbky se můžete vypravit například do hotelu Epocha v Janově nad Nisou.