Páv v bílé omáčce se slaninou, vařená kančí hlava nebo veverky s ovocnou omáčkou – oblíbené jídlo slavného panovníka – to je jen malý výběr z množství zvláštních pokrmů, na kterých si ve čtrnáctém století pochutnávali ti nejbohatší. Výjimkou nebyl ani dvůr Karla IV., kde se pořádaly hostiny nejvyšší evropské úrovně.

Středověká gastronomie měla s dnešními kulinářskými trendy jen málo společného. Bohatí si nejvíce cenili zvěřiny, oblíbená byla také mláďata mléčných zvířat, koroptve, bažanti a malí zpěvní ptáci. Na významných hostinách nesměl chybět ani „královský pták“, labuť nebo páv. Za velkou lahůdku byl považován hovězí jazyk a také vybrané vnitřnosti, zejména telecí játra. I bohatí ale dodržovali postní dny, které tvořily téměř polovinu roku. Tehdy místo obvyklého masa jedli hlavně ryby, někdy ale také žáby, šneky, raky, ústřice, chobotnice nebo mušle.

Středověcí kuchaři rádi a hodně kořenili. Exotické koření bylo velmi drahé a platilo, že čím více je pokrm okořeněn, tím je vzácnější a lepší. Oblíbený byl zázvor, pepř, hřebíček, muškátový oříšek, skořice, šafrán a také cukr, který byl často přidáván do masa a ryb. Sladká chuť nebyla vnímána tak vyhraněně jako dnes a kombinace ingrediencí byly z našeho pohledu leckdy nezvyklé. Například sladkou kaši z rybích vnitřností by dnes ochutnal asi jen málokdo. Cukr, med nebo ovoce se často přidávaly také do omáček, servírovaných zvlášť k masu a rybám. Tyto omáčky měly většinou nakyslou chuť. Nezbytnou přísadou v nich byl ocet, dochucovaný bylinkami.

Úplně jiný byl jídelníček obyčejných lidí. Nejčastěji jedli obilné a luštěninové kaše, černý chléb z nahrubo mleté mouky a zeleninové polévky. Sladili medem nebo lesním ovocem, k ochucení jídel používali bylinky. Také si říkáte, že strava chudých středověkých lidí by pro nás dnes mohla být zajímavou inspirací? Máme o ní ale málo přesných informací: na rozdíl od jídel královských byla příprava lidových pokrmů samozřejmostí a nestálo za to ji popisovat v knihách.