Osobnosti české kuchyně včera a dnes

Osobnosti české kuchyně včera a dnes

Send by e-mail
  • Kuchař nejen krále komiků aneb Jaromír Trejbal 

    Rád mlsal. Pro následování otce v jeho profesi – kovařině, neměl potřebné fyzické předpoklady, rodinná finanční dispozice nedovolovala studium. Proto, na radu šéfa své starší sestry, se Jaromír Trejbal rozhodl pro kuchařinu. Učení absolvoval v Millesimovském paláci v Celetné ulici, kde tehdy sídlilo Šlechtické kasino. 



    Po čtyřech letech absolvoval, a začala se odvíjet jeho profesní kariéra. Po Obecním domě a hotelu Beránek přišla vojna. Odsloužil osmnáct měsíců a rozhodl se pro práci v zahraničí. Paradoxně mu v tom pomohla jiná jeho vášeň, kopaná. Česká restaurace v Paříži tehdy hledala mladého kuchaře a jednou z podmínek přijetí byla vysoká hráčská zběhlost v tomto sportu. Trejbal, který ostatní požadavky splňoval – francouzsky uměl a nekouřil, se po třech dnech od prvního jednání stěhoval do Paříže. Tak začala cesta, která po tak hvězdných zastávkách, jako byly restaurace La Coupole Montparnasse – moloch s osmi desítkami kuchařů, legendární L'Espadon veleslavného hotelu Ritz v Paříži – ten právě letos slaví své sté dvacáté narozeniny.  Zavítal i do Biarritzu, nějaký čas působil i v hotelu De Paris v Monte Carlu. Jeho strávníky byly nejslavnější osobnosti tehdejšího uměleckého světa, jedli u něho i sportovci, mnoho aristokratů. Potkal se také – znovu díky kopané – s Auguste Escoffierem.



    V roce 1937 se vrátil do Prahy, a zde došlo k atraktivnímu propojení jmen nejvýznačnějších lahůdkářů a v té době už známého a ceněného kuchaře. Trejbal působil u Vaňhy, potom se – stran naučení se německému jazyku – objevil u Lipperta - (mimochodem, oba pánové provozovali také znamenité restaurace). Tam Jaromíra objevil – a zlanařil do svých služeb Vlasta Burian. Za podmínek, kterým nešlo odolat, u něho Trejbal strávil osm let. Vlastně jednu podmínku, dost tvrdou, mu nastavila Burianova žena. Král komiků, vyhlášený gourmet, nesměl přibrat ani deko. I s tímto nelehkým ultimátem se zkušený kuchař popasoval se ctí. Podával mimo jiné, dobroty jako mozeček ve vinné omáčce, šunku pečenou v těstě, plněné úhoře ...



    Radostné dny u Burianů, a vlastně už vůbec, pro Jaromíra skončily poválečnou změnou režimu. Noví mocipáni ho už ke sporáku v dobré restauraci nepustili. Vlastně v žádné. Svou zprvu zářivou profesní kariéru ukončil neslavně ve výrobně lahůdek, snad v Potravinách, či kde. 
    V mezidobí ještě stačil napsat dvě knihy. První, Nová kuchyně, vyšla v roce 1947, druhá, Novodobá kuchařka se už vydání nedočkala.   



    Ještě roku 1986 získal Cenu Čs. televize na výstavě Gastroprag. Za nejhodnotnější výtvarný exponát. Při vší úctě šlo patrně o jakousi úlitbu po dlouhá léta opomíjenému mistru mnoha kuchyní světa, českou nevyjímaje. Onen exponát totiž napohled zaváněl kýčem. Daleko zajímavější bylo složení materiálu, ze kterého byl vymodelován. Objevily se v něm komponenty jako pěna z krůty, žampióny, kozice (drobné krevetky od skotského pobřeží), olivy, krém z husích jater, křenové kuře …. 

    Na závěr faktum, dokreslující život Jaromíra Trejbala a povědomí o jeho umu ve světě. Člověka, který byl ve své vlasti téměř zapomenut, pozval v roce 1985 - coby osmdesátiletého, majitel České restaurace v Paříži, aby naučil tamní personál vařit novou českou kuchyni!!!



    A možná nebude bez zajímavosti uvést svérázný názor Trejbalův na práci svých kolegyň – autorek kuchařských knih, který pro ně není zrovna lichotivý. Najdete jej na jednom z doprovodných obrázků.

    Autor: Milan Ballík
     

    postup

    Doba přípravy

    Doba přípravy
    -
    Doba vaření
    -

    Počet porcí

    -

    Ingredience

    Přihlásit k odběru newsletteru

    Přihlašte se k odběru newsletteru a budeme Vám pravidelně zasílat nové články do e-mailu. Váš kontaktní email bude použit pouze za účelem zasílání našeho newsletteru, nebude předáván žádnému dalšímu subjektu. Zasílání můžete kdykoli ukončit kliknutím na link ve zprávě, kterou Vám bude newsletter doručen.