Jak sladili naši předci?

Send by e-mail

České slovo cukr, má své podobně znějící varianty i v jiných evropských jazycích. Svůj původ má v arabském slově sukkar, kam se dostalo ze sanskrtského śarkarā, což znamená sladký. Vaření sladké šťávy z cukrové třtiny se asi 6000 let př.n.l. rozšířilo nejprve z Melanésie do Indie a Persie, nicméně po celý starověk šlo o luxusní zboží. Znovuobjevena byla tato pochutina v raném středověku, kdy Benátčané během křížových výprav narazili na cukrovou třtinu a začali ji znovu pěstovat. Ani pak ale nebyl cukr dostupnou lahůdkou pro každého, a to až do začátku 19. století.

V českých zemích se ještě ve středověku sladilo nejčastěji medem. Na druhou stranu nebyla sladká chuť vnímána tak vyhraněně jako dnes. V kuchyních vyšších vrstev se sladká či spíše sladkokyselá chuť přirozeně kombinovala třeba s masitými pokrmy – nejčastěji v podobě omáček podávaných k masu a rybám. Kromě hřebíčku, zázvoru či šafránu se do nich přidával nejen med či cukr, ale i ovoce. Nezbytnou součástí těchto vznešených jídel ale byl i ocet.

Teprve na konci 16. století vyluhoval francouzský botanik Olivie de Serres cukr z cukrové řepy. Její pěstování se ale na Starém kontinentě rozmohlo až za napoleonských válek, kdy kvůli blokádě přístavů nemohla být dovážena cukrová třtina. Netrvalo dlouho a z českých zemích se díky tomu stala doslova cukrová velmoc. Koncem 19. století česká produkce pokrývala 88 procent celkové výroby v Rakousko-Uhersku. První cukr se začal vyrábět na Zbraslavi, následovala další města. Nejvýznamnějším cukrovarem byl ten v Kostelním Vydří a později v nedalekých Dačicích. Do té doby se prodával cukr v homolích, které bylo nutno doma nasekat na menší kusy. V Dačicích ale cukrovarník Jakub Kryštof Rad v roce 1841 přivedl na svět kostku cukru. Ta se okamžitě stala symbolem českého cukrovarnictví.

Rafinovaný cukr, o kterém je tu řeč, si ale v posledních letech berou lékaři a výživový poradci často na paškál. Sám o sobě totiž nemá žádnou výživovou hodnotu, ale obsahuje velké množství kalorií. Jediná kostka obsahuje 67,2 kilojoulů, což je energie, kterou spálíte během čtyř až pěti minut rychlejší chůze. Podle statistik ale sní každý z nás průměrně 20 kostek cukru denně.
Není divu, že mnoho lidí hledá k cukru alternativy. Například tmavý přírodní cukr obsahuje zbytky melasy, a s ní i minerální látky a vitaminy. Množství energie je ale zcela srovnatelné s cukrem bílým a navíc se kvůli svému odstínu a výraznější chuti příliš nehodí do světlých moučníků.

Také další jednoduché cukry, tedy ty, které obsahují jen jednu či dvě molekuly, dodávají rychlou energii, a tak vyvolávají rychlý vzestup cukrů v krvi. Patří sem agáve, javorový sirup, med, cukr, maltóza (obilný cukr) i cukr z ovoce. Výhodou je i v tomto případě obsah minerálních látek a vitaminů.

Objevem posledních let je stévie – přírodní sladidlo zcela bez kalorií. Je to rostlina, která má vroubkované lístky a drobné bílé květy. Obsahuje steviosid, který je 200 až 300krát sladší než cukr, její pěstování má proto vyšší výnosy. V zemích EU dlouho nebyl její prodej povolen, nyní je již běžně dostupná – v podobě sušených květů, které se louhují, malých bílých pilulek, jemného bílého prášku nebo čiré tekutiny. Její cena je výrazně vyšší než cena cukru. Vhodná je pro diabetiky či každého, kdo chce ztratit na váze či eliminovat negativní vliv cukru. Pomáhá prý i lidem, který trpí zubními kazy, kandidózou či kožními problémy. Používat ji můžete ke slazení nápojů, dezertů i dalších jídel.

Jak připravit domácí sirup ze stévie?

Hrst lístků stévie
Voda

Necháme deset minut povařit a vzniklý výluh na několik hodin odstavíme. Poté přecedíme a můžeme začít sladit. Nevýhodou je krátká trvanlivost – kvůli nulovému obsahu konzervantů vydrží v lednici maximálně pár týdnů.
Dejte pozor na skutečnost, že při pečení jen sladí. Těsto díky ní nebude křehčí a také neurychlí kynutí. Nezbytné je zároveň upravit poměr surovin.

Zdroj: www.prostezdravi.cz

CzechSpecials

Jak sladili naši předci?

postup

Doba přípravy

Počet porcí

Ingredience

Přihlásit k odběru newsletteru