Zahrádky dříve a dnes

Zahrádky dříve a dnes

Zahrádky dříve a dnes

Send by e-mail

 
 
  • Autor: Milan BallikBývala jich spousta a byly kouzelné. Mezi válkami se okolí Prahy pyšnilo desítkami zahradních restaurací, kam se jezdilo na celodenní výlety. Bylo také proč: malebné prostředí, espritní, noblesně odění obsluhující, bohatě založené stoly a téměř všude odvedená, každému srozumitelná kuchyně. Vzpomenu některé, jež se těšily velké popularitě. Především ty, které vydržely dodnes. Jsou to oba ostrovy, Žofín a Střelecký, potom Nebozízek, Letenský zámeček… jistě jsem nějaké nerad opomněl. Fungovaly podle dnešní situace až neuvěřitelně: osvětluje to několik informací z upoutávky žofínské Zelenkovy restaurace ze sklonku devatenáctého věku „... vzorně upravené pokrmy za ceny civilní… … Smíchovské a výtečné plzeňské z měšťanského pivováru… …Pijárna vod minerálních otevřena jest o páté hodině ranní!“ 



    Nebo Nebozízek – tamní jídelní lístek čítal krom jiného neuvěřitelných pětadvacet předkrmů, šestero úprav ryb… Dále jedenáct jídel vaječných, bez jednoho dva tucty hlavních, deset moučníků, a – považte! - na čtrnáct druhů sýrů! 

    Z podniků mimo centrum města měla pak své kouzlo Šlechtova - nebo Hlavní, chcete-li - restaurace ve Stromovce, silným magnetem pro celodenní výlet byly Barrandovské terasy a dnes nepochopitelná stavba slona Navrátilovy restaurace téhož jména v Sedlci. Mimochodem, původně pavilon pražského Měšťanského pivovaru na Jubilejní výstavě Obchodní a živnostenské komory roku 1908. 

    Většinu restaurací tohoto druhu, a byly jich stovky, vzal čas. Nebo „vítězný“ únor. Ale i necitlivá rozhodnutí o vodních dílech na Vltavě. Po sametovém listopadu se zahrádky do města vrátily. Pravda, v jiné podobě a v nových podmínkách. Mnohdy bohužel podle nepochopitelných scénářů. Na chodníku vedle čtyřproudové ulice, kdy vám jídlo koření zplodiny stovek automobilů. A v hluku, při kterém není slyšet vlastního slova. 



    Pravda, existují zahradní restaurace na pěších zónách historických míst metropole, elegantní a lákající. Ovšem noblesu těch dávno minulých, té nedosahují. Číšník v ošlé flísové bundě zavrčí něco, co by mohlo být pozdravem a předhodí vám objednanou krmi. Při placení potom sjede na kalkulačce v hlavě výši tipu, a když se mu nezdá dostatečný, což je skoro vždy, sjede vás pohledem vpravdě vražedným. Negeneralizuji, jsou i zahrádky s výsostnou péčí o hosta, ovšem co do počtu vysoko prohrávají. 



    Existuje však pár míst, která na vás jistojistě zapůsobí. Mluvím teď o lokaci, nikoliv o kvalitě nabídky, tu musíte vyzkoušet sami. Shodou okolností jde o podniky zvučných jmen se silným partem tradiční české kuchyně – U Fleků, Malostranskou Besedu a U Pinkasů. Pro úžasnou polohu tamních zahrádek, jejich poutavou historii i prostředí mimo civilizační neduhy doby i působivou atmosféru jim možná sem tam nějaké to procentíčko případných chybiček – které nejsou ani časté, ani nijak drakonické - odpustíte.
     


    Za pomoci knihy Tomáše Dvořáka Pražské výletní restaurace
     

Přihlásit k odběru newsletteru

Přihlašte se k odběru newsletteru a budeme Vám pravidelně zasílat nové články do e-mailu. Váš kontaktní email bude použit pouze za účelem zasílání našeho newsletteru, nebude předáván žádnému dalšímu subjektu. Zasílání můžete kdykoli ukončit kliknutím na link ve zprávě, kterou Vám bude newsletter doručen.