Velikonoční hodování

Velikonoční hodování

Velikonoční hodování

Send by e-mail

 
 
  • Autor: Milan BallikJeště, než se dostaneme k pekařským darům Velikonoc, zmíním kapra. Postní jídlo a častá součást tabule. Uvádím jej však z jiného důvodu. V čase normalizačního procesu, který s církví nebyl žádný kamarád, se objevily stánky s „tradičními velikonočními kapry“. Pravda, trvalo to jen pár let a prvoplánově to mohlo znamenat docela jinou motivaci, o které můžeme jen spekulovat. 

    Svátky znovuzrození si zaslouží pořádnou oslavu. Vůbec ale nemusí být jen o mase. Spousta velikonočních dobrot připadá na pekaře. Tito pečení bratranci jehňat měli maso vlastně nahradit. Tam, kde se na ně v rodinném rozpočtu nedostávalo, nebo potom později při nedostatku ovcí v chovech. On svým způsobem zachraňoval rituál, kdy nepsaný úzus beránka na Velikonoce předepisoval – lhostejno jakého. 
    Beránek, pečený z třeného či piškotového těsta, však nechybí na svátečním stole ani dnes. Z historie přežívají i bohatší varianty sladké dobroty, kdy se do základu přidávají rozinky či kousky sušeného ovoce. Mělo to jednak zlepšit chuť těsta, také však se tím ukazovalo, jak ekonomicky silná je ta která rodina. Když už je řeč o chuti, namočíte-li rozinky na nějaký čas do tuzemáku, mizí beránek ze stolu před očima. Stejně, jako beránci odění do čokoládového roucha. Tam však má sladký hnědý kabátek i další úlohu. Čokoláda brání vysychání, těsto neztrácí tak rychle svěžest a kyprost a zůstává déle ve formě. 

    Jiným velikonočním pečivem je mazanec. Připravován ze stejného – tedy kynutého těsta jako vánočka, je její jakousi neupletenou velikonoční variantou. Znovu zde máme mnoho možností úpravy chutí, jak se vyvíjely podle kupní síly. Od prostých ze základního těsta, až k náplni mandlí či rozinek – nebo obojího. Pro vnější efekt, který však měl do lahodnosti mazance co mluvit, se zdobil půlenými mandlovými jádry i na povrchu.  
    Mazance však nemusely nutně být jen sladké. Čeněk Zíbrt hovoře o receptech z knihy Severina Mladšího, vytištěna byla roku 1535, uvádí: „ … a potom vezmi šafránu a hřebíčkuov a okořenž, potom sejr strouhaný, vliž tam ta vejce, zmíšej, a ihned klaď v těsto mazání, ať to těsto bude prvé hotové ihned za tepla vsaď do pece.“ Nevím, jak vy, já textu valně nerozumím, jen tuším, že moc sladké to nebylo. 
    Ke škaredé středě se váže trhanec, nevyhlíží nijak vábně, stejně jako ten den není zrovna ke slávě.
    A ještě jsou tu jidáše, kynuté těsto, mléko a med, tvarem šroubovice, coby symbol provazu oběšencova. Dnes nám je vzhledem připomínají rozšíření šneci, samozřejmě pečení.

    Velikonoční pondělí, to jsou vejce. Co hodovníci vykoledovali, skončilo jako pomazánky, saláty. Syrová pak posloužila coby vydatná snídaně, třeba na cibulce. 


    Výňatek pochází z knihy Čeňka Zíbrta „Staročeské umění kuchařské“, Nakladatelství Dauphin 2012 (podle původního vydání z roku 1927)

Přihlásit k odběru newsletteru

Přihlašte se k odběru newsletteru a budeme Vám pravidelně zasílat nové články do e-mailu. Váš kontaktní email bude použit pouze za účelem zasílání našeho newsletteru, nebude předáván žádnému dalšímu subjektu. Zasílání můžete kdykoli ukončit kliknutím na link ve zprávě, kterou Vám bude newsletter doručen.