Obilí, dárce života

Obilí, dárce života

Obilí, dárce života

Send by e-mail

 
 
  • Autor: Milan BallíkTen, kdo poprvé vložil do úst zrna náhodně utrženého klasu, shledal je chutnými a rozhodl se pěstovat onu trávu cíleně, jistě neměl potuchy, jaký dar přinesl budoucím pokolením. Z původních lovců, později lovců-sběračů, stále ještě kočujících, se postupně stávali první zemědělci. 



    Dnes, kdy se obilnin na světě vypěstuje ročně kolem 2,5 miliardy tun, by původní pěstitel asi jen udiveně zíral, co se s jeho počinem událo. Kolik jich je druhů, a do kterých všech potravinářských oborů jejich semena pronikla. Není se čemu divit. Obiloviny v nejrůznějších formách upravované, jsou zdrojem především škrobu, vitamínů, vlákniny a dalších komponent, třeba oleje. Ať už celá zrna - obroušená či jinak zbavená obalu, rozemletá či ještě jinak upravovaná, jsou dnes pro velkou většinu populace nepostradatelná. A to nejen pro lidi, jejich významná část slouží jako zelená píce či stelivo pro hospodářská zvířata. Stále více se některé druhy používají také pro výrobu biopaliva. 



    Celková sklizeň obilovin v Česku činila v loňském roce 7 283,4 tisíc tun. Co se složení týká, na onom množství se podílelo mnoho druhů – pšenice - ozimá a jarní, žito, ječmen – ozimý a jarní, oves, kukuřice, triticale (určená výhradně pro krmivářské užití) a několik dalších, více či méně rozšířených (proso, lesknice kanárská, čirok, pohanka, ... ).



    Užití, které nás zajímá asi nejvíce, to jest potravinářské, osciluje ročně - kromě rýže - kolem hranice dvou milionů tun – Tam potom největší podíl zaujímá pšenice. U té je primární užití na výrobu mouky.  Jen si představte, kolik bochníků chleba, housek, koláčů se ročně upeče, jaká hora mouky se na ně spotřebuje. Nebo sladovnický ječmen, v zemi mistrů světa v konzumaci piva je to velevýznamná komodita. Přestože se dováží stále více sladu, nejde o velká množství, hodně s nimi pracují především mini- a mikropivovary, zůstává náš slad – a tedy sladovnický ječmen, základní surovinou pro výrobu národního nápoje. 



    Pohanka, proso, i kukuřice na zrno zase stále více pronikají do gastronomie, stávají se stále oblíbenější hlavně coby přílohy. 

    Přesto, že kvalita obilnin je pevně svázána s počasím a sklizně tedy často kolísají, na finální produkty to nemá zásadní vliv. K poklesu jejich spotřeby v potravinářství přispívá jejich poněkud problematické složení, to jest přítomnost lepku, například. 



    Přesto však, občas se zakousnout do vonícího rohlíku, dopřát si tu a tam svíčkovou se šesti, nebo ovocem nadité blbouny, to nám asi nikdo nesebere. Přes širokánskou oblibu pizzy a pasty, jakkoliv roste podíl asijské kuchyně s jejími nudlemi na našem jídelníčku, vepřová se zelím a houskovým knedlíkem, nebo špenátem a chlupatým, zůstanou patrně vždy ve výseči permanentního zájmu o ty které receptury našich prababiček.

Přihlásit k odběru newsletteru

Přihlašte se k odběru newsletteru a budeme Vám pravidelně zasílat nové články do e-mailu. Váš kontaktní email bude použit pouze za účelem zasílání našeho newsletteru, nebude předáván žádnému dalšímu subjektu. Zasílání můžete kdykoli ukončit kliknutím na link ve zprávě, kterou Vám bude newsletter doručen.