Masopust se vrací do hry

Masopust se vrací do hry

Masopust se vrací do hry

Send by e-mail

 
 
  • Autor: Lenka NovákováMasopust, na Moravě fašank, je obdobím oslav před Popeleční středou, kterou začíná půst (původně očištění ducha od hříchů). Nevázané veselí, průvody masek, ale především jídlo. To je období do masopustního úterka právě před Popelční středou. Sotva si odpočineme po vítání nového roku a dostaneme tělo znovu do formy, jsou zde bujaré oslavy a s nimi další příliv hojnosti. Ten měl však svůj úkol – důkladně vyživit tělo pro čtyřicetidenní, trochu ponuré období před Velikonocemi. Jak tato tradice, která v některých místech naší země trvá nepřetržitě od svého zrodu – patrně už kdesi v pohanských dobách - vypadala?
    Vesnicí prošel průvod roztodivných masek mytických bytostí, dobrých i zlých – byly v něm víly, vodníci, medvědář, šiml, kominík i šizuňkové. Poté nastalo ono období bezuzdné konzumace víceméně speciálních krmí, připravovaných právě k masopustnímu úterku, počátku toho všeho.  Především to byla zabíjačka. Zde účel světil prostředky, masopust se odehrává v zimě, kdy se maso pašíka připravovalo k uchování uzením, nakládáním, škvařením sádla, …
    Na stole se objevovaly tradiční zabíjačkové speciality – ovar, prejty, jitrnice, jelita, prdelačka, teplé škvarky, … K nim postupně přibývaly tlačenky, huspenina a další laskominy. Ovšem masopustní hody nebyly jen o mase, své místo tu měla i jídla sladká, dnes bychom řekli kuchařská - nebo pekařská -cukrařina. Podávaly se šibřinky, „taštičky“ z těsta různých tvarů a náplní, bramborové šišky, vdolky, nebo koblihy.
    Je sympatické, že se masopustní recepty vracejí na jídelní lístky restaurací potom, co z nich po invazi zahraničních kuchyní zmizely jako těžké, nezdravé, nedietní. Jejich pomocí znovu dobýváme tradičním českým krmím jejich slávu. Tak například restaurace Salabka nabídla svým hostům masopustní menu - samozřejmě aktualizované dle dnešních stravovacích návyků - s tím, že po dva víkendy byl přítomný řezník a připravoval dobroty ve stánku pod vinicí. Na jídelníčku byl například vepřový bůček, prejt, cibulová marmeláda, červené zelí, bylinkové válečky, jus z černého piva. Jinde byl hitem ovar s „vejmrdou“, zase v jiném podniku se soustředili na sladké a nabídli koblihy – plněné i neplněné.  
    Masopust si našel cestu i do nejvyšší ligy pražských restaurací. Ve Francouzské restauraci Obecního domu připravují únorový brunch ve znamení masopustní zabíjačky. Je tam vždy k mání široký sortiment mimořádně chuťově vytříbených dobrot. Jitrnice ochucené šalvějí, tlačenka ve třech provedeních, prdelačka, pečené koleno. Ze sladkých dobrot za všechny boží milosti. V každé z položek najdete vybroušené opravdu české chutě, svým provedením konkurující tamnímu oslňujícímu prostředí.
    Obnovení tradice masopustních hodů v restauracích je sympatickým počinem. Otevírá okno do tradic naší gastronomie – nejen cizincům – a vydatně pomáhá české kuchyni najít její někdejší postavení na špici evropské gastronomie.
     

Přihlásit k odběru newsletteru

Přihlašte se k odběru newsletteru a budeme Vám pravidelně zasílat nové články do e-mailu. Váš kontaktní email bude použit pouze za účelem zasílání našeho newsletteru, nebude předáván žádnému dalšímu subjektu. Zasílání můžete kdykoli ukončit kliknutím na link ve zprávě, kterou Vám bude newsletter doručen.